Zatékavost
Vynikající zatékavost lité anhydritové podlhy ji předurčuje pro vytápěné podlahy. Umožňuje dokonalé obalení trubek podlahového vytápění, čímž dochází k rychlému a stejnoměrnému přenosu tepla. Homogenní struktura s minimem vzduchových pórů a výborná tepelná vodivost zaručují maximální efektivitu podlahového topení. Redukovaná tloušťka snižuje dobu prohřátí anhydritové podlahy. Základním požadavkem na úsporné podlahové topení je dosažení co nejvyšší topné efektivity. To znamená, aby podlahové topení dosáhlo v co nejkratší době zahřátí vytápěného prostoru - minimalizovat objem ohřívaného materiálu, zkrátit dobu plného výkonu zdroje tepla, minimalizovat tepelné ztráty do podkladních vrstev.
Možnosti použití
Lité nahydritové podlahy lze úspěšně použít na tyto druhy podlahového topení. Teplovodní podlahové topení, elektrické podlahové topení, systémové topné desky, topné rozvody v lištách a rozvody v samostatných kotevních prvcích.
Výhody lité anhydritové podlahy pro podlahové topení
rychlé prohřátí podlahy díky vysoké tepelné vodivosti anhydritu MFC: 1,2 W/mK snížení množství materiálu nad rozvody podlahového topení – podlahové topení ohřívá méně materiálu snížení tepelných ztrát podlahového topení do podkladu – možnost zvýšení vrstvy tepelné izolace při stejné konstrukční výšce homogenní struktura – směs neobsahuje vzduchové póry což zaručuje max. efektivitu podlahového topení vynikající zatékavost -100% obalení rozvodů - podlahové topení má dokonalý přenos tepla z média do potěru a do prostoru již po 7 dnech je možno spustit podlahové topení a zahájit vysušování (u cementových hmot nejdříve po 21 dnech) znatelná finanční úspora nákladů za vytápění
Lité anhydritové podlahy snižují tloušťku podlahy s podlahovým topenímLité anhydritové podlahy snižují tloušťku podlahy s podlahovým topením
Vysoká reálná pevnost v tahu za ohybu umožňuje zredukovat tloušťku lité anhydritové podlahy nad rozvody podlahového topení na min. 35 mm (cementový potěr min. 45 mm). Tímto je dosaženo až 25 % snížení objemu hmoty vyhřívané podlahovým topením. Je-li doba prohřátí cementového potěru (betonové mazaniny) cca 3,5 hodiny, pak u lité anhydritové podlahy činí tato doba pouze cca 1,5 hodiny. Tím je výrazně zkrácena doba plného výkonu tepelného zdroje pro podlahové topení a je lépe využita činnost tepelných čidel pro regulaci systému podlahového topení.
Lité anhydritové podlahy snižují tepelné ztráty podlahového topení
Ušetřenou výšku vrstvy lité anhydritové podlahy je možno využít k navýšení tloušťky izolace a tím výrazně snížit ztrátu tepelné energie v důsledku ochlazování podlahového topení spodní konstrukcí. Oproti tradiční podlahové betonové mazanině je tloušťka litého potěru snížena o cca 1,5 cm. Snížení ztrát tepelné energie do podkladu se projeví ve značné úspoře nákladů za provoz podlahového topení
Předávání tepla, obalení topných rozvodů
Vysoká konzistence (tekutost) a způsob zpracování lité anhydritové podlahy zajišťují dokonalou hutnost bez obsahu vzduchových pórů, které zpomalují postup tepla v podlahovém potěru. Velký obsah vzduchových pórů je běžný u tradičních cementových potěrů a podlahových betonových mazanin, kde rozvody podlahového topení nedovolují směs řádně mechanicky zhutnit. Konzistenci cementových směsí sice lze zvýšit použitím plastifikátorů, avšak se zvyšujícím se množstvím dochází k výraznému zhoršení zpracovatelnosti - směs je lepivá. Dokonalou zatékavostí směsi MFC jsou rozvody podlahového topení 100% obaleny a přenos tepla z topného media do potěru je bez ztrát a zpomalení - nedochází k vyhřívání vzduchových dutin okolo rozvodů podlahového topení. Tradiční cementové potěry toto neumožňují a omezená plocha k předání tepla z podlahového topení do potěru způsobuje nutnost delšího plného výkonu tepelného zdroje.
Spolehlivost lité anhydritové podlahy
Lité anhydritové podlahy na podlahovém topení umožňují díky vysoké kvalitě povrchu přímou pokládku podlahové krytiny. Je-li na podlahové topení použit cementový potěr (podlahová betonová mazanina), je nutno počítat s přirozeným kroucením potěru nebo s horší zpracovatelností a kvalitou povrchu (při pokládce pohyb systémových desek podlahového topení, nadmíra plastifikátoru, zručnost řemeslníků). To přináší potřebu dodatečného dorovnání povrchu podlahy např. samonivelační stěrkou. V tomto případě ovšem vzniká nebezpečí vzniku poruch při provozu podlahového topení, kdy každý materiál vykazuje jinou teplotní roztažnost nebo smrštění (anhydrit, cementový potěr, samonivelační stěrka, lepidlo, dlažba). Nejčastější nebezpečí je odskočení samonivelační stěrky. Je-li dlažba pokládána na nerovný podklad, je nutno provádět dodatečné vyrovnání lepidlem. Tím ovšem vznikají mezi dlažbou a potěrem vzduchové mezery a teplo podlahového topení není v dostatečné míře předáváno do prostoru. Navíc jakékoliv dynamické zatížení (např. úzkými podpatky dámských bot) dlažby znamená vznik prasklin.
Podlahové topení přímo vyžaduje co nejjednodušší podlahovou skladbu pro celkovou spolehlivost celé podlahy. To při dnešních požadavcích a možnostech zaručuje takřka pouze použití moderních podlahových směsí, jako jsou anhydritové podlahy MFC. Je-li systém podlahového topení realizován v trvale vlhkých provozech (u bazénů apod.), lze anhydritovou podlahu MFC nahradit cementovým litým potěrem MFC Portland.