Lokální výroba potěru
Výroba tradičních cementových (betonových) potěrů probíhá často přímo na staveništi pouze z dostupných surovin, které často nejsou díky jemné zrnitosti, nebo vysokému obsahu jílu, vhodné k výrobě pevnostních potěrů. Způsob dávkování a použité suroviny mají za následek kolísavou kvalitu a vznik problémů a poruch.
Doprava betonového potěru
Na stavbu se většinou dováží jednotlivé suroviny, je třeba zajistit prostor pro uskladnění, což je náročné finančně i organizačně. Při použití lité podlahy odpadají veškeré výrobní procesy na stavbě.
Manipulace s betonovým potěrem
Tradiční betonový potěr běžné konzistence (S1 nebo S2) je nutno na místo pokládky dopravovat pomocí stavebních koleček apod., což vyžaduje zvýšené úsilí a dostatek personálu. K transportu do vyšších podlaží je nutný výtah, nebo jiné zařízení. Tímto druhem transportu však vzniká znečištění stavby, poškození okolních konstrukcí a výrazné omezení komunikačních cest stavby. To všechno při použití lité podlahy odpadá.
Pokládka betonového potěru
Betonový potěr vyžaduje zvýšené úsilí při pokládce a vyrovnání. Dosažení roviny je prováděno v poloze na kolenou, což je značně namáhavé a nepohodlné. S únavou přirozeně klesá výkonnost i kvalita prováděné práce a zvyšuje se nebezpečí následné nutnosti úprav povrchu. Pomocí tradiční technologie lze realizovat cca 200 m2/den, což je nesrovnatelně míň než u lité podlahy.
Vyztužení betonových potěrů
Při běžné pokládce tradičních betonových potěrů je prováděno nedostatečné, nebo žádné, hutnění. Tím dochází k razantnímu snížení pevnosti v tlaku až o 90%! Pevnost v tahu za ohybu klesá cca na 1/3. Proto je takřka nevyhnutelné vyztužovat tradiční potěry armovací sítí. S vyztužováním však souvisí vysoké riziko poruch z důvodu nevhodného umístění výztuže. Náklady za vyztužení činí cca 1/3 až 1/4 ceny lité podlahy.
Dilatace betonových potěrů
Všechny materiály obsahující jako pojivo cement vykazují vysoké smrštění při zrání (0,7 až 2,5 mm/m). Velikost smrštění je ovlivněno kvalitou použitého cementu, kameniva, obsahem vody, způsobem ošetřování i tloušťkou vrstvy. Proto je nutno provádět tzv. smršťovací spáry. U cementových potěrů by neměl být dilatační úsek delší než 6 m (max. plocha 36 m2). To samozřejmě přináší nutnost přípravy, nebo dodatečné provedení smršťovacích spár.
Tloušťka betonového potěru
Betonový potěr vykazuje vysoké smrštění při zrání, tím vznikají v různých vrstvách rozdílné napětí, které e při nedostatečné tloušťky vrstvy projevují vznikem trhlin nebo nadměrnou deformací. Doporučena tloušťka pro dosažení max. normové odchylky nerovnosti je proto min. 50 mm při dilatačním poli 3x3m.
Povrch tradičního potěru
Výrazné objemové změny betonových potěrů (mazanin) způsobují "miskovité" kroucení. Velikost této deformace je závislá na okolních podmínkách (teplota a vlhkost) a způsobu ošetřování. Velmi často je pro nutné provádět dodatečné vyrovnání např. cementovou samonivelační stěrkou, což zvyšuje náklady a prodlužuje dobu realizace. Každá další vrstva také zvyšuje riziko vzniku další problémů a závad.
Betonový potěr ve vlhku
Betonové potěry je možné aplikovat ve vlhkých prostorech bez výrazných omezení. Obecně je ovšem také doporučeno ošetřit povrch ochranou proti vlhkosti (exteriér - degradace mrazem, interiér - vznik plísní pod dlažbou).
Podlahové topení a betonový potěr
Tradiční betonový potěr je v dnešní době nevyhovující a překonaný způsob řešení v interiéru budov. Vykazuje vysokou pórovitost, nedokonalé obalení topných rozvodů, nutnost vyšší krycí vrstvy apod. Vlastnosti tradičního cementového potěru se projevují vyšší spotřebou energie k vytápění. Jediným spolehlivým řešením použití potěru na cementové bázi pro podlahové topení je litý cementový potěr MFC Portland, jenž eliminuje negativní faktory tradičních potěrů.
